3) VIA FRANCIGENA: SIENA - SAN QUIRICO D ORCIA 23.9.23

➽ V etapě ze Sieny do San Quirico d'Orcia jsem se ještě chvíli zdržel v Sieně, odkud jsem se po vedlejších cestách dostal k opevněnému statku Grancia di Cuna. Po šotolinových a nezpevněných cestách a také podél vysokých cypřišových alejí, jsem přijel do městečka Buonconvento, které je nejvýznamnější historické město v údolí Val d'Arbia. Mezi vinicemi vinařství Caparzo, které se rozkládá na svazích světoznámé oblasti Montalcina, jsem se zastávkou na ochutnávku vína, zakončil dnešní den v San Quirico d'Orcia, které bylo důležitou zastávkou poutníků na cestě Via Francigena do Říma. Město je na kopci, takže poslední část byla hodně náročná.

ITINERÁŘ

0) Úvod (postřehy z cesty, informace)

1) San Gimignano (pěšky)
2) Sam Gimignano - Siena
3) SIENA - SAN QUIRICO d´ORCIA ⏬
4) San Quirico d'Orcia - Bagni San Filippo / Abbadia San Salvatore
5) Abbadia San Salvatore - Bolsena
6) Bolsena - Bagnaia (Viterbo)
7) Bagnaia (Viterbo) - Anguillara Sabazia
8) Anguillara Sabazia - Řím - Fiumicino (Tyrhénské moře)
9) Řím (pěšky)

⏩ 3) SIENA - SAN QUIRICO d´ORCIA

> SIENA

Druhý den ráno mlžný opar svírá náš hotel. Nakonec kolem desáté hodiny, projíždím severní branou do historického centra Sieny, již za skoro jasného počasí.

Díky ubytování před Sienou, mohu opět projet městem.

Ráno jsou ještě ulice takřka bez lidí.

Zastavuji se u neogotického paláce Palazzo Salimbeni ze 14. století, na stejnojmenném náměstí. V současnosti zde sídlí ústředí Banca Monte dei Paschi di Siena, nejstarší banky na světě.

Ulice Banchi di Sopra je jednou z hlavních tras historického centra Sieny.

Nedaleko náměstí se dostávám k lodžii della Mercanzia, která byla postavená v roce 1428. Nachází na významném místě, kde se spojují tři hlavní sienské ulice a je dokonalou ukázkou postupného přechodu města od středověké gotiky k renesanční eleganci.

Na pilířích jsou sochy svatého Petra, svatého Pavla od sochaře Vecchietty a tří patronů Sieny, svatého Savina, svatého Ansana a svatého Vittoreho od Ferdinanda Fuga.

Na náměstí Piazza del Campo, jsem se sice zastavil už včera, ale ani dnes nemůžu toto nádherné náměstí minout. Vždy bylo srdcem Sieny a místem, kde se Sienští setkávali při nejvýznamnějších událostech.

Hlavní dominantu zde tvoří radnice Palazzo Pubblico, jejiž vnější část je příkladem italské středověké architektury s gotickými vlivy.

Fontána Gaia byla postavena v roce 1419 na místě, kde byl již v roce 1346 pramen napájený vodou ze starobylých podzemních tunelů, které procházely Sienou. V polovině 19. století byla Fonte Gaia v poměrně špatném stavu a bylo rozhodnuto nahradit dílo Jacopa della Quercia odolnější replikou z carrarského mramoru.

Vedle renesanční lodžie Logge del Papa se nachází trochu zastrčený, jeden z nejstarších kostelů v Sieně Chiesa di san Martino, jehož současná podoba pochází z roku 1571.

Na konci stezky Via Francigena v Sieně, přijíždím k římskokatolickém kostelu v barokním stylu San Giorgio.

V připravené navigaci mám uložené ještě jedno zajímavé místo, které bych nechtěl minout a které není tak známé. Nachází se za bazilikou Di San Clemente In Santa Maria Dei Servi.

Vstupuji do menších vrat vedle baziliky, přes které se dostávám k terase, která skýtá nádherný panoramatický pohled na město.

Prakticky "za rohem" projíždím přes Porta Romana, jednu z nejstarších bran Sieny, která se nachází na trase starověké Via Cassia. Byla to obranná brána, postavená v letech 1327 až 1328.

Porta Romana se skládá ze dvou částí, vlastní brány a druhé vnější brány, která poskytovala dodatečnou ochranu. (Pohled z druhé strany od Sieny).

Ze Sieny pokračuji oblastí Crete Senesi, která na rozdíl od mnoha jiných oblastí je zemědělskou půdou. Není zde mnoho olivových hájů ani vinic.

Po vedlejších asfaltových cestách začínám sjíždět směrem na město Isola d'Arbia. V jedné části se dostávám na chvíli na štěrkovou cyklostezku.

Pšenice i slunečnice jsou již sklizeny, projíždím jen kolem zaoraných polí.

> CUNA
Podél silnice mě stezka vedla za město Isola d'Arbia až k vesnici Cuna, kde zastavuji u bývalého statku Grancia di Cuna. Ve 12 století zde byl zbudován hospic, který sloužil k ubytování a pomoci poutníkům a obchodníkům putujícím po Via Francigena. V roce 1314 zde byla postavena nová sýpka, kde se skladovaly zemědělské produkty. Později byla v důsledku politické a vojenské nestability opevněna, aby chránila zásoby obilí.

Na dalších 11 kilometrech mě čekají šotolinové a nezpevněné cesty k městečku Buonconvento.

Nedaleko města Monteroni d'Arbia projíždím kolem ikonických vysokých cypřišových alejí. Ty mohou dorůst do výšky kolem 21 metrů.

Cesta údolím Val d'Arbia je ideální na gravel nebo trekové kola. Údolí je pojmenované podle řeky Arbia a je zmíněno v Dantově Božské komedii, kvůli bitvě u Montaperti.

Bohužel šotolinu střídá nezpevněná cesta, která po deštích zrovna není v dobrém stavu.

> QUINCIANO

Ve vesnici si fotím šestiúhelníkovou kapli Pieri Nerli.

Je to také jediné obývané místo na tomto úseku.

Za vesnicí začíná nezpevněná cesta podél železniční trati k městu Ponte d'Arbia. Bohužel po dešti je zde dost bahna, kaluží, některé i přes celou šířku cesty.

> BUONCONVENTO
Buonconvento je nejvýznamnější historické město v údolí Val d'Arbia, do kterého vjíždím přes bránu Porta Senese (Sienská brána), od které vede hlavní ulice Via Soccini.

Město si zachovalo neporušené hradby s cimbuřím, které byly postaveny v roce 1379 na příkaz guvernérů Sieny. Vyznačuje se úzkými uličkami a domy s typickými červenými cihlami.

Chiesa dei Santi Pietro e Paolo (Kostel svatých Petra a Pavla) je hlavní církevní stavbou ve městě a vyniká svou impozantní fasádou z červených cihel. Pravděpodobně byl postaven v roce 1103, v letech 1702 až 1705 byl interiér kostela kompletně zrekonstruován.

V centru se nachází budova Palazzo Podestarile jejíž součástí je "hodinová věž" Torre Civica (hodiny jsou nefunkční). Na fasádě budovy zůstalo 25 středověkých erbů starostů, kteří vládli Buonconventu až do roku 1270.

Historickým centrem je z velké části ulice Via Soccini, po které po staletí kráčeli poutníci po stezce Via Francigena.

Původně měla vesnice pouze dvě brány, umístěné na obou koncích: Porta Senese na severní straně a Porta Romana na straně jižní, která ale byla zničená v roce 1944 ustupujícími Němci.

Za městem se cesta začíná zvedat k vinařské oblasti Caparzo.

Vinařství se rozkládá na svazích světoznámé oblasti Montalcina ve střední Itálii. Jejich vinice se rozkládají na ploše 90 hektarů a leží ve výšce 220 až 300 metrů nad mořem.

Před třetí jsem přímo na statku Caparzo.

Vinařství Caparzo je jedním z nejprestižnějších a nejoblíbenějších statků v Montalcinu pro jejich kvalitu a osobitý styl jeho vín.

Setkávám se zde i s dalšími lidmi z naší skupiny, s sebou pak beru jednu láhev červeného vína - 7 Eur (173 Kč).

Ve vinařství se zdržíme déle, i proto, že se kolem nás prohnala bouřka.

Po bouřce se rozjasnilo a můžu pokračovat. Nic příjemného mě ale nečeká, protože poslední část dnešní cesty je dost náročná. Vede z kopce do kopce se závěrečným stoupáním do San Quirico d'Orcia.

Zdejší vinařská krajina je okouzlující.

Od statku Caparzo pokračuji s duem Mirek a Mirek. Nevím jestli to bylo ale dobře, protože mě tito "elektrikáři" v kopcích pořádně prohánějí (což poznám následující den).

Z cesty se otevírají nádherné scenérie údolí Val d`Orcia.

> SAN QUIRICO D´ORCIA
Dnešní den končím na vrcholu kopce, ve městě etruského původu San Quirico d'Orcia, které bylo důležitou zastávkou poutníků na cestě Via Francigena do Říma. Nejdříve projíždím kolem kostela Santa Maria Assunta, jehož stavba spadá pravděpodobně do druhé poloviny 11. století.

Kostel San Francesco, známý jako Madonna di Vitaleta byl postaven na vrcholu pozůstatků kláštera San Francesco v letech 1867 až 1870.

Po ubytování jdeme s přáteli na večeři. Zatím potkáváme samé bary a vinárny, až jsme v jedné boční uličce narazili na Trattoria Toscana "al Vecchio Forno". V restauraci, která je uvedená v prestižním průvodci Michelin si objednávám těstoviny "Paccheri z Val d´Orca, s pórkem, pistáciemi a toskánskou šunkou".