4) VIA FRANCIGENA: SAN QUIRICO D´ORCIA - BAGNI SAN FILLIPO / ABBADIA SAN SALVATORE 24.9.23

➽ Po obhlídce San Quirico d´Orcia vedla moje cesta po zpevněných cestách do vesnice Bagno Vignoni, kde se mezi domy nenachází náměstí, ale termální bazén. Kolem bývalé opevněné sýpky Spedaletto jsem po silnicích pokračoval do lázeňského města Bagni San Filippo, kde jsem chvíli strávil v jednom z přírodních termálních jezírek. Večer pak patřil procházce po městě Abbadia San Salvatore.

ITINERÁŘ

0) Úvod (postřehy z cesty, informace)

1) San Gimignano (pěšky)
2) Sam Gimignano - Siena
3) Siena - San Quirico d'Orcia
4) SAN QUIRICO d'ORCIA - BAGNI SAN FILIPPO / ABBADIA SAN SALVATORE ⏬

5) Abbadia San Salvatore - Bolsena
6) Bolsena - Bagnaia (Viterbo)
7) Bagnaia (Viterbo) - Anguillara Sabazia
8) Anguillara Sabazia - Řím - Fiumicino (Tyrhénské moře)

9) Řím (pěšky)

⏩ 4) SAN QUIRICO d'ORCIA - BAGNI SAN FILIPPO / ABBADIA SAN SALVATORE

> SAN QUIRICO D´ORCIA

Po bohaté snídani v Hotelu Palazzuolo, který byl asi nejlepší na mé cestě po Via Francigena, mě čeká poslední den v Toskánsku.

Ráno si ještě v Coopu kupuji svačinu na cestu a ulicemi San Quirico d´Orcia se vydávám na dnešní cestu.

Centrální náměstí Piazza della Libertà.

Na náměstí se nachází také kostel Madonna di Vitaleta, neboli San Francesco. Byl postaven v letech 1867 až 1870 na pozůstatcích kláštera San Francesco.

Část města jsem prošel již včera, ale nenechávám si ujít i další pěkná místa v tomto městě, jako je starobylý románský kostel Collegiata dei Santi Quirico e Giulitta známý také jako kostel San Quirico (Kolegiátní kostel svatých Quirico a Giulitta).

Město je rozděleno na dvě poloviny hlavní ulicí Via Dante Alighieri.

Z hlavní ulice pak pokračuji k městským hradbám na východě města.

Hradby byly hlavně poničeny ustupující německou armádou za druhé světové války, ale část se jich dodnes zachovala.

Nabízejí pěkný výhled na toskánskou krajinu.

Nachází se zde také brána Porta dei Cappuccini (brána kapucínů), ze 13. století. Ta byla součástí původních městských hradeb a sloužila k obraně města.

Město opouštím západní stranou přes viadukt s bronzovou sochou Tazio Nuvolari, jednoho z nejlepších jezdců meziválečného automobilového sportu.

Val d'Orcia je údolí protékané řekou Orcia, která mu dala jméno. Od roku 2004 je zapsána na seznam světového dědictví UNESCO pro svou malebnou krajinu a historickou hodnotu.

Dneska opět fouká silný protivítr, navíc také na úvod stoupání do obce Bagno Vignoni.

Na značení si zde nemůžu stěžovat.

Přede mnou se tyčí vesnice Vignoni Alto, kde je dobře viditelná vysoká věž, dříve tvrz. Napadne mě myšlenka, že bych se zde zajel podívat, ale již sjíždím do Bagno Vignoni a to stoupání do vesnice mě odradí.

Poslední část sjezdu do Bagno Vignoni.

> BAGNO VIGNONI

Vesnice Bagno Vignoni leží na kopci nad údolím Val d'Orcia. Je známé jako lázeňské místo středověkého původu, i když bylo známo již v římských dobách. Oproti tradičním městům, místo náměstí zde najdete unikátní termální bazén, který je dlouhý 49 metrů a široký 29 metrů.

Na náměstí Piazza delle Sorgenti se kromě bazénu nachází staré domy s kavárnami, restauracemi, řemeslnými obchůdky nebo malý kostel Chiesa di San Giovanni Battista.

V tomto bazénu na náměstí je od roku 2003 koupání zakázáno kvůli ochraně historického dědictví. V těsné blízkosti se ale nachází moderní lázně a welness centra, kde můžete tuto termální vodu využít.

Zdejší termální prameny se doporučují zejména k ošetření pokožky a také k léčebné péči o kosterní systém (např. osteoporóza a artritida). Vzhledem k vysoké teplotě mají uvolňující účinek na svaly a na celkovou pohodu.

Z dna vyvěrá řada horkých pramenů s teplotou kolem 50°C, přičemž léčebné účinky využívali také středověcí poutníci na stezce Via Francigena.

VIDEO SHORTS

Kousek od termálního bazénu, se nachází Parco dei Mulini (park mlýnů). Díky péči města San Quirico došlo k renovaci starého systému mlýnků a potůčků s termální vodou.

Najdete tu také panoramatickou vyhlídku.

Termální voda v parku protéká řadou kanálků a nakonec po útesu padá dolů několika cestami do údolí.

Na skále se vytváří několik menších vodopádů. V době mé návštěvy se jednalo spíše o stékající vodu.

Pod útesem se vytvořil přírodní bazén s termální vodou, který je volně přístupný (ale podle jednoho zdroje by měl být podle vyhlášky zde vstup zakázaný. Žádná značka zde ale není).

V době mé návštěvy zde nikdo nebyl, ani mě místo moc nelákala ke koupání.

Z vesnice Bagno Vignoni jsem se chtěl vyhnout hlavní cestě a jet podél řeky Orcia. Bohužel to nakonec nebylo možné, nejdříve bylo pod mostem hodně vody, tak se nedalo ani projít a o něco dál byl zase stržený most. Proto jsem se musel vrátit na hlavní silnici.

> SPEDALETTO
Vedle cesty nešla nepřehlédnout opevněná vesnice Spedaletto s velkolepými věžemi a cimbuřím. Pochází z 12. století a původně zdejší místo sloužilo jako ubytování poutníkům, putujícím po Via Francigena. Odtud pochází název "Spedaletto", což je staré italské slovo, které znamená "malý útulek".

V průběhu století se zdejší místo proměnilo v opevněnou zemědělskou farmu.

Dnes zde sídlí ekologická farma Agriturismo Castello di Spedaletto, která zde vyrábí také těstoviny nebo nabízí ubytování.

Již od termálních lázní v Bagno Vignoni jsem neopustil, až do dnešního cíle asfaltovou silnici. Na konci dnešní trasy nepokračuji po Via Francigena do vesnice Radicofani, ale směrem k přírodním lázním Bagni San Filippo a také k dnešnímu místu ubytování v Abbadia San Salvatore.

Tak jak včera, mě dnes čeká nejnáročnější část na konci dnešní trasy, a to od odbočky na Contignano.

Cesta na Poggio Reggiano (617 m.) nabízí pěkné výhledy do okolí.

V dálce se přede mnou, nad okolní krajinou vypíná vesnice Radicofani, na vrcholu skály ve výšce 896 m. Nad ní se ještě tyčí pevnost s majestátností těch, kteří po staletí kontrolovali hranici mezi Toskánským velkovévodstvím a Papežským státem.

> BAGNI SAN FILIPPO

Důvod návštěvy města Bagni San Filippo jsou přírodní lázně s termálními prameny. Místo je daleko od hlavních turistických památek a proto zde také není tolik lidí jak ve známějších místech. Zdejší sirné prameny ale využívali lidé už v dávných dobách.

V lázeňském městě odbočuji k lesu, odkud vede dál cesta podél řeky Fosso Bianco. U mostku přes řeku velká část lidí pokračuje doleva dál do lesa. Na doporučení přátel ale odbočuji doprava, kde se nachází několik jezírek. Čím více se jde výše proti proudu řeky, tím je voda v jezírkách vyšší. Já hned využívám první jezírko, kde je teplota 36°C, což mi stačí.

Pokud by jste odbočili do lesa, dostanete se do hlavní části této oblasti. U vstupu zaplatíte 2 Eura a dostanete žlutý náramek. U další návštěvy s náramkem platíte už 1 euro. Dříve zde byl vstup zdarma.

Bělavé vápencové útvary a malá jezírka s termální vodou zde vyhloubila voda v průběhu času.

Ke konci se dostanete k "la balena bianca" (bílá velryba), což je impozantní vápencová usazenina, která se po staletí hromadila díky teplým vodám bohatým na vápník, které samovolně vyvěrají z podloží. Prameny vyvěrají při teplotě kolem 48 °C.

VIDEO SHORTS

> ABBADIA SAN SALVATORE
Do středověkého města Abbadia San Salvatore se nechávám dovézt autobusem, protože po koupeli už nechci sedat na kolo.
Město je pojmenováno podle stejnojmenného opatství, založeného v roce 743. Jako první se vydávám po středověké čtvrti, která se vyvinula kolem opatství, s úzkými uličkami, kamennými domy a s vchody stále zdobenými středověkými symboly.

Proplétám se úzkými uličkami, které mi připadají všechny stejné.

Kostel Santa Croce, s moderním interiérem, je katolické místo uctívání, jehož současná stavba pochází z roku 1801.

Historické centrum je největší středověké městské centrum v Toskánsku

Městu dalo jméno opatství San Salvatore, které bylo založeno lombardským králem Ratchisem kolem roku 743 a svěřeno benediktinům, později bylo předáno cisterciákům. Pozůstatky opatství jsou patrné dodnes. Kostel byl vysvěcen v roce 1035 v románském stylu.
Kostel měli rámovat původně dvě zvonice, jedna ale zůstala nedokončená. Jeho současná podoba je výsledkem několika rekonstrukcí.

Pod kostelem je nádherná starobylá krypta, kterou charakterizuje přítomnost 35 sloupů, z nichž 24 je původních. Podle některých badatelů je krypta součástí původního kostela z 8. století, zatímco jiní se domnívají, že byla postavena ve stejné době, jako vrchní kostelní sál, postavený v 11. století.

VIDEO SHORTS

Večer hledám ještě v centru nějakou restauraci, ale žádná typicky italská jídla nenabízí. Nakonec vkráčím do Pizzeria La Lucciola (menu), kde si objednávám pizzu Quatro Formaggi (sýry: mozzarella, stracchino, gorgonzola, pecorino). Asi nejlepší pizza co jsem v Itálii měl (9,5 Eur/235 Kč).