I když jsem od této sezóny moc nesliboval, nakonec jsem toho zvládl daleko více, než byli moje největší očekávání. Vyjel tento rok tři nejtěžší stoupání na Moravě a navíc ujet 200 km v jedné etapě. Pro mě v této době už mimořádný výkon, který nezopakuji a vlastně už ani nechci. V příspěvku najdete ty nejzajímavější etapy, výlety v tomto roce. Ty jsem absolvoval hlavně na silničním kole, kterému jsem se věnoval více jak poslední roky.
» KVĚTEN
Hned za týden jsme se s Yvett účastnili srazu Cyklobandy, odkud jsme se s bagáží vydali na cestu domů přes Rožnov p.R. - Frýdlant n.O., - Frýdek-Místek - Ostravu. Kvůli málo času jsme skončili v Opavě. (Trasa, vzdálenost 133km, nast.750 m., fotogalerie).
» ČERVEN
Začátkem června jsem se konečně po třech letech vyjel na silničním kole na Praděd. Nejelo se mi ale vůbec dobře, bylo to spíše na sílu (Trasa, vzdálenost 111 km, nast. 1540 m., fotogalerie). O týden později jsem se podíval na Praděd znovu. Tentokrát s Ajfelem na MTB kole, to už bylo ale na pohodu (fotogalerie).» ČERVENEC
Červenec byl můj nejlepší měsíc tohoto roku, ani nevím kolik jsem toho zvládl v jednom měsíci.S kluky, co jsme jezdili nedělní vyjížďky, jsem toho poslední roky moc nenajezdil. Začátkem července jsem s nimi ale objel v.n.. Kružberk a Slezskou Hartu. (Trasa, vzdálenost 110 km, nast. 1204 m.).
O čtyři dny později jsem souhlasil s Martinovou výzvou ujet 200 km v jednu etapu. Zvolili jsme dobré tempo, jelo se dobře, proto jsem stoupání na Rejvíz, pojal trochu závodněji. (Trasa, vzdálenost 213, nast. 1652 m., fotogalerie).
Hned o týden později jsem vyměnil silniční za horské kolo a s Yvett a Ajfelem se vydali na Kyjovsko a Valticko. (Trasa Kyjovsko, Pálava, Valtice, Břeclavsko, Rakousko, vzdálenost 81 + 70 + 55 Km, nast. 945 + 776 + 400 m., fotogalerie).
Konec července patřil výjezdu z Frýdku-Místku na Lysou Horu. Už jsem tam hodně dlouho nebyl, tak jsem zapomněl, jaké tam jsou hodně prudké úseky. Na silničním kole to bylo o to znát. Bylo to pro mě hodně náročné. Zpátky do Krnova to bylo proti větru velké trápení. (Trasa, vzdálenost 152 km, nast. 1789 m., fotogalerie).
Konec září patřil cestě po části poutní stezky Via Francigena. V sedle MTB jsem ze San Gimignano dojel přes Sienu, Bolsena, Viterbo do Říma a následně ještě k moři do Fiumicino. Za sedm dní jsem ujel 461,4 km, nastoupal 6 515 metrů. Cestopis: www.petruvblog.cz/2023/11/via-francigena-z-toskanska-do-rima.html.
Fotoprůlet mým rokem 2023: https://photos.app.goo.gl/cRvPksfsXnAvpPhw7
O čtyři dny později jsem souhlasil s Martinovou výzvou ujet 200 km v jednu etapu. Zvolili jsme dobré tempo, jelo se dobře, proto jsem stoupání na Rejvíz, pojal trochu závodněji. (Trasa, vzdálenost 213, nast. 1652 m., fotogalerie).
Hned o týden později jsem vyměnil silniční za horské kolo a s Yvett a Ajfelem se vydali na Kyjovsko a Valticko. (Trasa Kyjovsko, Pálava, Valtice, Břeclavsko, Rakousko, vzdálenost 81 + 70 + 55 Km, nast. 945 + 776 + 400 m., fotogalerie).
Konec července patřil výjezdu z Frýdku-Místku na Lysou Horu. Už jsem tam hodně dlouho nebyl, tak jsem zapomněl, jaké tam jsou hodně prudké úseky. Na silničním kole to bylo o to znát. Bylo to pro mě hodně náročné. Zpátky do Krnova to bylo proti větru velké trápení. (Trasa, vzdálenost 152 km, nast. 1789 m., fotogalerie).
» ČERVENEC
Po týdnu od Lysé jsem se nechal dovézt do Hanušovic, odkud jsem se přes Kladské sedlo přehoupl do Polska, lázeňského města Ladek-Zdroj. Zpátky přes sedlo Travná, Petrovy boudy se vrátil poté do Krnova. Nohy byli kupodivu po Lysé Hoře kupodivu dobře zregenerované, tak se jelo velmi dobře. (Trasa, vzdálenost 133 km, nast. 1642 m., fotogalerie).» SRPEN
Druhý týden v srpnu mě čekala letošní nejtěžší etapa. Po přesunu vlakem do Branné, jsem se nejdříve přehoupl přes Přemyslovské sedlo do Loučné nad Desnou. Oproti snadnější variantě kolem přehrady z Koutů n.D. je část z Loučné n.D. kolem lanovky, o poznání náročnější a i podle hodnocení těžší jak výjezd na Lysou Horu. Měl jsem super nohy, jelo se tak o hodně lépe jak na Lysou Horu. Z Dlouhých strání jsem přes stoupání na Červenohorské sedlo a následný sjezd dostal do Bělé pod Pradědem. Podle původního plánu jsem chtěl už jen sjet na vlak do Jeseníků. Nohy ale ještě pořád byli v pohodě, tak jsem pokračoval dále přes poslední dnešní těžší stoupání na Videlské sedlo a následně domů do Krnova. (Trasa, vzdálenost 113 km, nast. 2230 m., fotogalerie).Poslední ze silničních vyjížděk patřila cestě po východní straně Jeseníků, přes Vrbno .P. sedlo Hvězda k v.n. Slezská Harta. (Trasa, vzdálenost 120 km, nast. 1405 m., fotogalerie).
» ZÁŘÍ
Začátkem září jsem se s Yvett vydal na horském kole z Jeseníku na rozhlednu Zlatý Chlum (už ani na MTB se tam nedá vyjet, jak je to tam kamenité). Odtud přes Čertovy kameny, Zlaté Hory a rozhlednu v Městě Albrechticích jsme se vrátili do Krnova. (Trasa, vzdálenost 93,5 km, nast. 1273 m., fotogalerie).Konec září patřil cestě po části poutní stezky Via Francigena. V sedle MTB jsem ze San Gimignano dojel přes Sienu, Bolsena, Viterbo do Říma a následně ještě k moři do Fiumicino. Za sedm dní jsem ujel 461,4 km, nastoupal 6 515 metrů. Cestopis: www.petruvblog.cz/2023/11/via-francigena-z-toskanska-do-rima.html.
Fotoprůlet mým rokem 2023: https://photos.app.goo.gl/cRvPksfsXnAvpPhw7
» STATISTIKA
Nakonec tato sezóna byla pro mě přes zdravotní obtížně na začátku a konci roku úspěšná. Lepší jak poslední roky. Celková vzdálenost je trochu zkreslená o kilometry, které jsem najezdil do práce (asi 3300 km, kdy denní porce byla kolem 14 km).
Komentáře
Okomentovat